Jsou různé věci, které člověku změní život. Plíseň mezi prsty u nohou, smrt Vinetoua, drobné přehlédnutí v přijímacím testu na vysokou školu, Jizerská padesátka anebo svatba (především vlastní). A hlavně děti. Mateřství není v žádném případě důvod k panice. Příroda ho prozíravě zahajuje devítiměsíční přípravkou. Už těhotenství ženu obohatí. Na její tělo čeká spousta dosud nepoznaných zážitků: ranní zvracení, mdloby, křeče v lýtkách, pálení žáhy, otoky, křečové žíly a změna tělesných proporcí, která láme veškeré představy o nevkusu. Při úrovni našeho zdravotnictví přežije porod naprostá většina rodiček. Takže lze téměř s jistotou očekávat, že se na těle i na duchu zdevastovaná žena stane matkou. Zahájí tak to, co muži vzletně nazývají „poslání“. Tedy doživotní otročinu, na kterou nelze aplikovat zákoník práce a tudíž si nikdy nelze vybrat dovolenou, o náhradním volnu nemluvě.